Video

Transkripce

Jsi ve vesmíru sám?

Nebo jsi s něčím propojený?

V první řadě, jsi součástí skupiny savců, která je stále velmi mladá,

ale už vytváříme videa na Youtube, a stavíme Velký hadronový urychlovač.

Také štěpíme atom a vymysleli jsme Pokémony.

Pocházíme z prastaré formy života, která začala žít před asi třemi a půl miliardami let.

Máme pocit, jakoby jsme měli tuto planetu pod kontrolou, ale ve skutečnosti to tak není.

Jeden malý asteroid nebo kreativní virus je vše, co by nás stačilo všechny pozabíjet.

Lidstvu se připisuje schopnost zničit tuto planetu,

ale i se všemi nukleárními hračkami by jsme nejspíš maximálně způsobili enormní vyhynutí.

Možná bysme vymýtili 90% života na této planetě.

No a co!

Za pát milionů let by byl život všude zpět.

Většina mikroskopického života a života pod zemí by nebyla příliš narušena.

Z geologického pohledu je náš dopad na Zemi celkem spěšný.

Ve skutečnosti nejsme tak mocní.

Žijeme na tomhle malém mokrém šutru, co uhání vesmírem kolem obrovské koule žhavé plasmy.

Jednoho dne, tahle koule plasmy přestane hořet, a pravděpodobně nás v průběhu toho zabije.

Pokud by jsme přežili konec Slunce a kolonizovali galaxii,

teoreticky by jsme mohli přežít, dokud nevyhasne poslední hvězda ve vesmíru.

Potom začne být život celkem nemožný.

Tak jo, všechno má svůj konec.

Co jsi potom ale ty?

V jednu chvíly tvého života, dlouhou asi půl hodiny, jsi byl jenom jedna buňka uvnitř matčiny dělohy.

Stvoření jenom 0,1 milimetru v průměru.

Dneska se skládáš z asi padesáti bilionů buněk.

Padesát bilionů neuvěřitelně složitých biologických strojů,

které jsou mnohem větší a složitější, než průměrná bakterie.

Fungují podle zákonů fyziky a chemie,

a využívají mikro-stroje ke stavbě proteinů, tvorbě využitelné energie,

trávení jídla, transportu živin, posílání informací nebo rozmnožování.

Komunikují, rozmnožují se, páchají sebevraždy, bojují s vetřelci,

a plní velice specializované úlohy pro vyšší princip: udržení tě při životě… abys mohl(a) mít děti.

Ale kde je v tomhle ta část “tebe”, pokud jsi vytvořen z bilionů malých věcí?

Základní informace definující “tebe” je uložena v DNA.

Molekula, která uchovává genetické instrukce potřebné k vývoji a funkčnosti veškerého známého života.

Pokud by byla rozbalena, byla by dva metry dlouhá.

Pokud by se spojily řetězce molekul DNA ze všech tvých buněk, byl by z toho řetězec dlouhý ze Země na Pluto a zpátky.

To je celkem dost.

A tvoje DNA je přímým vodítkem k tvým prvním prapředkům.

Chvíli se nad tím zamysli.

V každé buňce tvého těla je malý řetězec hmoty, který existuje v různých podobách už 3,4 miliardy let.

Vyvíjel se, mutoval, bilionkrát se množil, ale přímo tě spoje s první živou bytostí na této planetě.

Dalo by se říct, že jsi se svojí DNA dotknul každé živé bytosti, která přišla před tebou.

Ale jsi víc než jen tvoje DNA.

Tvoje tělo se skládá ze sedmi oktilionů atomů.

To je sedm bilionů bilionů bilionů.

Zhruba 93% hmoty lidkého těla se skládá pouze ze tří prvků.

Kyslík, uhlík a vodík.

Kyslík a vodík jsou především ve vodě,

která tvoří asi 60% váhy těla.

Uhlík je asi nejdůležitější prvek pro život.

Může se lehce vázat s ostatními atomy, což umožňuje stavbu dlouhých a složitých řetězců molekul,

které dělají podstatnou část “tebe”.

Zbývajících 7% je procházka po periodiské soustavě prvků.

Dusík, vápník, fosfor, draslík, síra, sodík,

chlór, magnézium, železo, fluor, zinek, měď, jód,

selen, chrom, mangan, molybden, kobalt, lithium, stroncium,

hliník, křemík, olovo, vanadium, arsen a brom.

Uf!

To mimochodem znamená, že jsi taky z 0,5% metal, ať už posloucháš cokoliv.

Nicméně tyhle prvky vykonávají různé role, jako umožnění trasportu kyslíku,

stavbě kostí a buněčných struktur, přenáší signály, řídí chemické reakce a mnohem víc.

Tvoje tělo je neustálý stav změny.

Každých šestnáct dní je 75% “tebe” vyměněno,

Protože zdravý člověk za tu dobu vymění 100% své vody.

Každý rok je asi 98% tvých atomů vyměněno novými,

a každých 5 let jsou nové skoro všechny atomy, které tvoří tvé tělo.

Takže se můžeš nazývat dočasným shromážděním atomů.

Ale odkud tyhle atomy pocházejí?

Na začátku vesmíru byli hlavně atomy vodíku a hélia.

Během tisíciletí se vytvořily obrovská mračna plynu a stále byly hustší a hustší,

až se zhroutily vlastní gravitací, dávajíce tak vzniknout prvním hvězdám.

V jádru těchto hvězd byl vodík měněn na hélium za extrémních podmínek.

Po milionech let se vodík vyčerpal a hvězdy začaly umírat.

Všechny prvky, které dnes známe, byly vytvořeny za super-extrémních podmínek ve zlomku sekundy, předtím než zemřely a explodovaly jako supernovy.

Většinu jejich obsahu vystřelily do vesmíru, zatímco jejich jádra zkolabovaly a staly se černými dírami.

Všechny tyto prvky cestovaly vesmírem, bůh ví jak dlouho,

až dorazily k jinému mraku, který pomalu vytvářel novou hvězdu, naše Slunce.

Tyto prvky, původně součásti hvězdy, vytvořily planety,

a našly svou cestu na Zemi, kde umožnily vznik života.

Takže jsme přímo spojeni s prvními hvězdami zrozenými ve vesmíru.

Jsme součástí vesmíru.

Myšlenka, že jsme hluboce propojená nepatrná část nesmírné struktury je vážně ohromující.

Nevíme, co tohle všechno znamená.

Nebo jestli to vůbec něco znamená.

Ale víme, že jsme složeni z malých částí, které nás propojují se vším ve vesmíru.

Až k počátku všeho.

A to je docela pěkná myšlenka:

Nejsi sám. Nikdy jsi nebyl.

Nikdy nebudeš.