Video

Transkripce

My lidé nejsme schopni poznat pravou nefiltrovanou podstatu vesmíru.

Naše smysly a mozky mohou zpracovat pouze zlomek světa.

Proto musíme využívat představ a nástrojů, abychom se dozvěděli o skutečné podstatě reality.

Technologický vývoj nám nejen rozšířil vědomosti o vesmíru, ale také nás upozornil na znepokojující možnosti.

V budoucnosti, třeba bude možné simulovat celé vesmíry.

Ale jestliže je tohle ta možnost, tak jak můžeme vědět, že se to již nestalo?

Co když my nejsme tvůrci, ale díla?

Je možné, že nejsme skuteční a ani o tom nevíme?

Jestli je naše současné chápání fyziky správné.

Pak je nemožné simulovat celý vesmír s jeho bilióny a bilióny věcí.

Jenže to my beztak ve skutečnosti nepotřebujeme.

Potřebujeme pouze dostatek vesmíru k oklamání obyvatel simulace, aby si mysleli, že jsou skuteční.

Kdo potřebuje miliardy galaxií?

Potřebujeme jen prostor, který naše subjekty mohou zkoumat.

Rozsáhlý vesmír by mohl být jen plochou projekcí a oni by to nijak nepoznali.

Co takhle malé věci, jako buňky a bakterie?

My je vlastně nepotřebujeme.

Když používáte mikroskop, to co vidíte by mohlo být okamžitě vytvářeno.

To stejné s atomy. Židle na které teď sedíte nepotřebuje být simulována biliardami atomů.

Potřebujeme jen tu nejsvrchnější vrstvu takže uvnitř může být prázdná, do chvíle, než se ji rozhodnete rozbít.

Vaše tělo se může cítit jako plné bublajících věcí, ale může být prázdné, dokud ho neotevřete.

Minimálním nárokem pro naši simulaci, je pouze vědomí našich virtuálních lidí.

Subjekty si pouze potřebují myslet, že simulace je skutečná.

Dobře, takže jsme simulováni?

No, možná, ale je tu pár podmínek, které musí být splněny.

Je zřejmé, že nad tímto tématem nemáme žádnou pravomoc, a tak prosím berte všechno co říkáme s rezervou.

Na základě upravené verze simulačního argumentu Nicka Bostroma, pro vás máme pět předpokladů.

Pokud jsou pravdivé, pak milý diváku žiješ v simulaci.

Předpoklad 1: je možné simulovat vědomí.

Nikdo neví co vědomí je.

V zájmu argumentu, předpokládejme, že byste mohli vytvářet vědomí simulováním mozku.

Mozky jsou poměrně složité.

Když budete počítat každou aktivitu mezi synapsemi jako jednu činnost, pak váš mozek provádí deset na sedmnáctou činností, tedy 100 milion miliard činností za sekundu.

Velkoryse předpokládejme, že potřebujeme deset na dvacátou činností k simulaci jedné sekundy vědomí člověka.

Ale my nechceme simulovat jen jednoho člověka, chceme simulovat najednou všechny v lidské historii, abychom mohli cestovat v čase.

Řekněme, že chceme simulovat 200 miliard lidí s průměrnou dobou života 50 let.

Jeden rok má 30 miliónů sekund krát 50 let krát 200 miliard lidí krát deset na dvacátou činností.

Takže potřebujeme počítač schopný ovládat milión, bilión, bilión biliónů činností za sekundu.

Více činností, než je hvězd v pozorovatelném vesmíru.

Takový počítač je prostě nereálný.

Až na to, že možná reálný je.

Předpoklad 2: technologický pokrok se jen tak nezastaví.

Když usoudíme, že technologický pokrok bude pokračovat podobným způsobem jako doposud, pak by jednou mohli existovat galaxie spojující civilizace s neomezenou výpočetní silou.

Bytosti tak technologicky vyspělé, že bychom je stěží odlišili od bohů.

Počítač, který schopný ovládat milión, bilión, bilión biliónů činností za sekundu je vážná věc, ale ve skutečnosti již existují první návrhy pro počítače, které by to dokázaly.

“Matrioškův mozek” je teoretická megastruktura, vytvořená z miliard vrstev částic obíhajících hvězdu, čerpajících z jejího záření.

Počítač takového rozsahu, by měl dostatek energie simulovat tisíce, ne-li miliony lidstev najednou.

Jiné technologie, jako jsou špičkové kvantové počítače mohou výrazně snížit velikost, takže by mohlo být možné to provést s konstrukcí velikosti většího města či ještě menší.

Ale pouze pokud by tu byl ještě někdo, kdo by takový počítač postavil.

Předpoklad 3: Vyspělé civilizace se samy nevyhubí.

Pokud tu je okamžik, kdy se všechny civilizace samy zahubí, pak zde celá debata končí.

Když se podíváme do vesmíru, tak bychom očekávali, že je plný miliony mimozemských civilizací, ale žádnou nevidíme.

Příčinou toho to mohou být tzv. Velké filtry.

“Velké filtry” jsou bariéry, které musí život překonat, třeba jaderná válka, asteroidy, změny klimatu nebo generátor černých děr.

Pokud je život v podstatě sebezničující, pak tu nejsou žádné simulace.

Více podrobností vysvětlujeme v našem videu o Fermiho paradoxu.

Předpoklad 4: Velmi vyspělé civilizace chtějí provozovat simulace.

Když mluvíme o civilizaci přicházející po té lidské, tak vlastně nevíme s čím se potýkáme.

Myslet si, že víme, co chtějí bytosti, které jsou mocné jako bohové, je celkem arogantní.

Představte si toho nejchytřejšího mravence na Zemi, žijícího vedle zábavního parku, je zvědavý, co to lidé dělají, a tak se mu to snažíte vysvětlit.

Bohužel, ten mravenec tomu prostě nerozumí.

Představa horských drah, stání ve frontách, prázdnin a zábavy, nedává mravenci, žijícímu jeho mravenčí život, smysl.

A podobně je to s námi a bytostmi přicházející po nás, my jsme oproti nim mravenci

Provozování simulací pro zábavu nebo vědu, pro ně může být nesmyslně hloupý nápad.

Ale pokud chtějí simulace z jakýchkoliv důvodů provozovat a předpoklady 1, 2, a 3 jsou také pravdivé, pak šance, že žijeme v simulaci není nulová.

Předpoklad 5: Pokud existuje mnoho simulací, tak jsme pravděpodobně v jedné z nich.

Pokud existují simulované civilizace, tak je pravděpodobné, že je jich mnoho.

Koneckonců se domníváme, že bytosti přicházející po nás mají přístup k prakticky neomezené výpočetní síle.

Takže kdyby provozovali simulace, tak by bylo příhodné kdyby jich provozovali milióny nebo i miliardy .

Jestli tedy existují miliardy simulovaných vesmírů, pak jsou zde zřejmě bilióny a bilióny simulovaných bytostí s vědomím.

Což by znamenalo, že drtivá většina bytostí s vědomím, co kdy existovala a existuje je simulovaná.

Takže, pro každou bytost s vědomím a z masa, existuje miliarda simulovaných jedinců.

Jelikož neznáme žádnou cestu, jak zjistit, zda jsem simulovaní nebo ne, tak v tomhle případě šance, že jste jednou z 999 milionů 999 tisíc 999 simulovaných bytostí, je docela velká.

Proto, to co považujete za realitu, nemusí být vůbec skutečné.

Vlastně můžete být opravdu simulován.

Všechno tohle je založené na spoustě předpokladech, které nyní opravdu nemůžeme potvrdit.

Tolik vědců nesouhlasí s tímto myšlenkovým experimentem.

Takže nevypalujte váš dům kvůli tomu, že chcete otestovat zda bude závadný.

Pokud jste simulováni, tak se toho pro vás moc nemění.

Můžete být na malé planetě, která uhání skrze věčnou nicotu nebo simulací v počítači.

Vaše existence se nestane více nebo méně děsivou a bizarní.

Všechno, v co můžeme doufat, je zkusit žít dobré životy a mít se dobře.

A doufat, že jestli skutečně jsme simulováni v superpočítači, tak nikdo nezakopne o šňůru k zásuvce.

Sakra! Myslím, že jsem právě odpojil simulaci.

Ale co když na tom nezáleží, co když v jedné právě jsme? Co když jste simulováni?

Jake se na to podívá přes Vsauce3. Klikněte sem a podívejte se na jeho video a odebírejte jeho kanál.