Video

Transkripce

Nikdy v historii nebylo lidstvo bohatší, vyspělejší a mocnější.

A přesto nás rychlá změna klimatu ochromuje.

Na první pohled to vypadá jednoduše.

Skleníkové plyny zachytí sluneční energii a předají ji do atmosféry.

To vede k teplejším zimám a drsnějším létům.

Suché oblasti jsou stále sušší a deštivé oblasti deštivější.

Bezpočet ekosystémů zanikne,

zatímco oceány stoupají a pohlcují pobřeží i s městy.

Tak proč tomu všemu prostě nezabráníme?

Je to složité.

Veřejná debata o změně klimatu

se obvykle soustředí na několik oblastí

jako uhelné elektrárny, auta nebo říhající krávy.

To vede ke zjednodušeným řešením: solární panely, ježdění na kole,

něco o udržitelnosti.

A velkým tématem je osobní odpovědnost.

Jak byste VY měli změnit svůj život, abyste zabránili změně klimatu.

Právě na to se v teď podíváme.

Chceme vás povzbudit, abyste video dokoukali do konce.

Protože abychom mohli probrat reálná řešení,

musíme rozumět danému problému.

V KOSTCE

Trocha kontextu.

Moderní průmyslová společnost,

kterou jsme za posledních 150 let vybudovali,

je ze své podstaty pro planetu destruktivní.

Vše, co děláme, abychom měli snazší, bezpečnější a pohodlnější život,

škodí naší biosféře:

Naše jídlo, ulice, po nichž chodíme, oblečení, které nosíme,

technické vymoženosti, dopravní prostředky

a příjemné teploty, které kolem sebe uměle vytváříme.

I když většina lidí ví o vážných dopadech energie, hovězího, aut a letadel,

o mnoha znečišťovatelích se téměř nemluví.

Emise unikající ze skládek

jsou srovnatelné s emisemi z tryskových letadel.

Z našich domácností se uvolňuje více CO₂, než ze všech aut dohromady.

A množství emisí z výroby nového auta

je srovnatelné se stavbou pouhých dvou metrů silnice.

Přejít na elektroauta je fajn,

ale když budeme silnice stavět stále stejně, nic to nevyřeší.

Spravit jednu malou část průmyslového systému nestačí.

Každá z mnoha různých částí potřebuje vlastní řešení,

které není vždy přímočaré.

I když víme, co dělat, a řešení máme k dispozici,

neznamená to, že ho umíme nebo chceme uskutečnit.

V boji proti klimatickým změnám existuje mnoho šedých zón,

z nichž nejvýraznější je propast mezi bohatými a chudými.

Emise versus chudoba.

Existuje jasná souvislost

mezi prosperitou národa a jeho uhlíkovými emisemi.

Jinými slovy, bohatší lidé způsobují více emisí.

Takže změnu klimatu napravíme,

když ti nejbohatší na světě omezí svůj extravagantní životní styl, ne?

I když by to pomohlo, problém by to nevyřešilo.

63 % celosvětových emisí totiž pochází ze zemí s nízkými až středními příjmy,

kde většina obyvatel nežije extravagantně,

ale snaží se přinejhorším uniknout chudobě

a při nejlepším mít pohodlný životní styl.

Bohužel, v současnosti přechod z chudoby do střední třídy

vytváří nevyhnutelné emise.

Chtít, aby rozvojové země snížily emise,

znamená brzdit jejich vývoj.

Je těžké tvrdit, že region by měl chránit své pralesy

a místo spalování dřeva nakupovat solární panely,

když nejsou zajištěny základní potřeby velké části jeho populace.

Omezování tedy není populární požadavek,

zvlášť pokud země, které to požadují,

zbohatly tím, že v minulosti škodily životnímu prostředí.

Pro miliardy lidí je tedy nárůst emisí pro ně osobně dobrá věc.

Když na to zapomeneme, máme sklon navrhovat nefunkční řešení.

Vezměme si beton.

8 % emisí CO₂ uvolňuje průmyslová vyroba betonu.

Tak tedy přestaneme používat beton, ne?

Beton ale představuje levný a snadný způsob,

jak pro rostoucí populace rozvojových zemí postavit dostupné bydlení.

A takových příkladů je mnoho.

Dokonce i bohatým zemím se některá řešení změny klimatu nelíbí.

Zákaz uhlí, plynu a ropy v energetice

oddalují bouřlivé diskuse o tom, co by je mělo nahradit.

Občané mohou být proti jaderné energii

a zároveň proti větrné nebo solární infrastruktuře u sebe doma.

V zásadě lze všechny tyto problémy překonat,

ale jsou věci, které zatím překonat neumíme.

Nejproblematičtější je jídlo.

Emise, nebo smrt.

Brzy budeme muset nakrmit 10 miliard lidí

a nevíme, jak to udělat bez vypouštění skleníkových plynů.

K modernímu způsobu výroby potravin potřebujeme přírodní i umělá hnojiva,

je tedy nemožné mít jídlo s nulovými emisemi.

Samotná rýže každoročně vypustí tolik metanu,

že se to prakticky rovná emisím veškeré světové letecké dopravy.

Navíc naše nejoblíbenější potraviny vypouštějí nejvíce emisí.

57 % emisí z potravin pochází z potravin živočišného původu,

ačkoliv představují pouze 18% podíl světových kalorií

a 37% podíl bílkovin.

A jak lidé na celém světě bohatnou, chtějí více masa.

Tradiční strava ve většině kultur byla primárně rostlinná jen s trochou masa.

Se vzestupem průmyslové výroby masa a průmyslového zemědělství

se maso stalo základní potravinou,

pravidelným požitkem ve vyspělých zemích

a symbolem postavení a bohatství v rozvojových zemích.

Dnes se asi 40 % obyvatelné půdy

v té či oné formě využívá k produkci masa.

To je oblast o rozloze Severní a Jižní Ameriky.

Na této půdě by mohly znovu vyrůst původní ekosystémy

jako lesy v Amazonii, které by vysály uhlík z atmosféry.

Místo toho tato půda slouží ke krmení zvířat.

Dostupná řešení dokážou učinit každého napříč politickým spektrem,

ať už bohaté či chudé, nešťastnými.

Maso vzbuzuje emoce a je opředené mnoha mimoběžnými argumenty,

třeba je přirovnáváno k nejhorším zdrojům emisí.

Je to jednoduché: jen to, že budeme jíst méně masa nestačí,

ale bez toho změnu klimatu taky nezastavíme.

To platí i pro další věci, které nejsou pro přežití nutné,

ale ani není reálné, že bychom je vymýtili.

Třeba letecká doprava, zámořská přeprava, těžba

a výroba zařízení, která přehrávají videa na YouTube.

Co to tedy znamená?

Musíme se vzdát svého způsobu života a chudí ho nikdy nedosáhnou?

Nezachrání nás nějaká technologie,

abychom mohli řídit velká auta a denně jíst maso?

Řešení versus náklady.

Taková technologie již v zásadě existuje.

CO₂ lze zachytávat přímo ze vzduchu

a ukládat pod zemí nebo z něj vyrábět různé produkty.

Proč to tedy nezavádíme úplně ve všech odvětvích?

Protože s technologií, kterou teď máme,

by to stálo deset bilionů dolarů ročně, tedy polovinu HDP Spojených států.

V současné době takové peníze nikdo není ochoten nabídnout.

Když tyto náklady hodíme na největší znečišťovatele,

ocelárny a uhelné elektrárny, cena jejich produktů by se zdvojnásobila,

a tato odvětví, která mají velmi malou marži, by zkrachovala.

Zdá se logické, aby za to platil stát,

ale mnoho státních zdrojů putuje opačným směrem,

tedy na dotování ropy a plynu.

Zdá se to neintuitivní, ale jsou zde jasné pobídky.

Umělým udržováním nízkých cen pohonných hmot

se i přeprava a zboží uměle udržuje na nízké ceně.

To má zásadní sociální dopad na miliardy lidí po celém světě.

Tak se vytváří politické lobby a pobídky, které udržují tento cyklus,

kvůli kterému je těžké zastavit produkci fosilních paliv.

Nákladná řešení vzdáleného problému, jako je zachytávání uhlíku,

pak mohou počkat, protože technicky z nich teď nikdo nemá prospěch.

Někteří tvrdí, že jediným řešením je odklon od kapitalismu,

jiní tvrdí, že trh má být ještě volnější,

bez jakýchkoliv zásahů a dotací,

někteří navrhují, že potřebujeme to, čemu se říká „nerůst“,

a že by se náš druh měl celkově uskromnit.

Pravdou je, že se zatím žádnému politickému systému nepodařilo

stát se udržitelným, a to ani teď, ani v minulosti.

Také nemáme čas vše promýšlet a experimentovat.

Musíme hned implementovat řešení.

Nejen zastavit vypouštění všemožných skleníkových plynů,

ale také začít snižovat množství CO₂ ve vzduchu.

Jen změna našeho chování nestačí,

musíme aktivně napravovat své minulé chyby.

S každým rokem budou čím dál extrémnější změny nevyhnutelné.

Dobrá. Zhluboka se nadechněme.

Změny klimatu i svět, ve kterém žijeme, jsou složité.

Takže tady přicházíte na řadu vy, milí diváci.

Můžete prosím opravit klima?

Naše doba nám říká, že za rychlou změnu klimatu jsme zodpovědní všichni.

Všichni musíme přiložit ruku k dílu.

Proč si nekoupíte elektroauto?

Proč nevyměníte plynový sporák za elektrický?

Co takhle okna s dvojitým sklem, přestat jíst maso a zhasnout světla?

Přesunutí odpovědnosti z největších znečišťovatelů

na průměrného člověka, vás,

je mnohem snazší než řešení problémů.

Pokud řešení změny klimatu prodá nový produkt, je to další bonus.

Pokud na to nemáte peníze nebo čas, měli byste se cítit špatně.

Je to efektivní, protože je to pravda.

Nejrychleji bychom snížili emise,

kdyby všichni bohatí drasticky změnili životní styl

a všichni na vzestupu se ho nesnažili dosáhnout.

Klima před pohodlím a bohatstvím.

Pokud se díváte na toto video, týká se to i vás.

Byli jsme svědky globálního experimentu, kdy jsme během pandemie koronaviru

zůstávali doma, nepoužívali dopravu a méně nakupovali.

Za rok 2020 se tak emise CO₂ snížily o 7 %.

Žádat průměrné lidi, aby vyřešili změnu klimatu

je při pohledu na rozsah problému nemožné.

Osobní přispění ke snížení emisí skleníkových plynů je hezké,

ale v rámci reality systému globálních emisí zanedbatelné.

Koncept osobní uhlíkové stopy

zpopularizovala ropná společnost BP v reklamní kampani v roce 2005.

Jde o jeden z nejúčinnějších a nejzlověstnějších příkladů propagandy,

která odvádí pozornost nás všech od pravé podstaty situace.

Pokud byste po zbytek svého života eliminovali 100 % svých emisí,

ušetřili byste jednu sekundu emisí z globálního energetického sektoru.

Ani ten nejmotivovanější člověk nedokáže udělat znatelnou změnu.

Vezmeme-li nebezpečí změny klimatu,

rozsah emisí a chybějící shodu ohledně řešení,

může se tento problém zdát nepřekonatelný.

Může přijít vyčerpání z rozhodování

a rezignace na to chovat se klimaticky zodpovědně.

Sami jsme s tím dlouho bojovali,

proto nám tvorba tohoto videa trvala tak dlouho.

Takže co můžete dělat?

Existuje mnoho pohledů a vášnivě se o nich diskutuje.

Nevíme, kdo má pravdu, takže nabízíme náš vlastní pohled.

Názorová část: Co můžete doopravdy dělat?

Musíme o rychlé změně klimatu přemýšlet a mluvit jinak.

Všeobjímající systémový přístup,

nic míň, než změnit od základů naši moderní průmyslovou společnost.

Jak už jsme zdlouhavě vysvětlili,

role osobní odpovědnosti je přeceňovaná.

Pro rozsáhlé systémové změny v technologii, politice a ekonomice

musíme působit na lidi, kteří mají vliv.

Politici musí vědět a cítit, že lidem na tom záleží,

že jejich vlastní úspěch závisí na řešení změny klimatu.

Když se celostátní i místní politici zdráhají změnit zákony,

které ovlivňují největší daňové poplatníky a sponzory kampaní,

musíme místo nich zvolit lidi. kteří respektují vědu.

Musíme je donutit prosadit ty nejúčinnější strategie.

Neztrácet čas věcmi, jako je zákaz plastových brček,

ale zaměřit se na ty velké páky,

potraviny, dopravu a energetiku,

a nezapomínat ani na ty menší jako cement a stavebnictví.

Když se průmysl brání změnám

ze strachu ze ztrát nebo ve snaze chránit své lidi,

měli by politici změnit zákony,

motivovat k používání existujících technologií

a masivně investovat do výzkumu tam,

kde zatím žádná skvělá řešení nemáme.

Není důvod, proč by touha průmyslu po zisku

nemohla co nejvíce odpovídat potřebě snížit emise uhlíku.

A pokud ani tak nespolupracují,

měly by je donutit tvrdé tresty, nařízení a hrozba bankrotu.

Přesto je nereálné, aby k tak rozsáhlým změnám

byla světová ekonomika dotlačena dost rychle.

Mnoho nízkouhlíkových technologií totiž stále vyžaduje spoustu času a výzkum.

To znamená, že jsou drahé.

Ale budeme mít stále účinnější systémy zachycování uhlíku,

chutné alternativy masa, lepší baterie, alternativy cementu a tak dál,

pokud tu bude jasná a rostoucí poptávka.

A pokud jste dost majetní, můžete přispět tím,

že do těchto věcí investujete teď, dokud jsou ještě drahé.

To jsou mechanismy, které později stlačí ceny dolů.

Takže můžete udělat tohle.

Běžte k volbám a hlasujte peněženkou.

Existuje příliš mnoho protichůdných zájmů a šedých zón.

I když skutečně dosáhneme systémové změny, kterou potřebujeme,

každý si najde něco, s čím bude nespokojený.

Když připustíme, že některá řešení na nás budou mít negativní dopad,

můžeme jednat narovinu a dosáhnout pokroku.

Každý bude trochu nespokojený. To je v pořádku.

Nic lepšího udělat nemůžete.

Můžete se se situací vypořádat

a prosazovat své priority svým chováním a svými činy.

A přitom můžete jíst méně masa, méně létat nebo si pořídit elektroauto.

Ne, že byste se jinak cítili provinile,

ani proto, že naivně věříte, že vy sami můžete zastavit změnu klimatu.

Ale proto, abyste svou troškou přispěli k systémové změně, kterou potřebujeme.

Toto video podpořil Gates Notes, osobní blog Billa Gatese,

kde píše o globálním zdraví, změně klimatu a dalším.

Na gatesnotes.com se dozvíte,

jak společně dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů.

Odkaz je pod videem.

Abychom byli transparentní,

pokud vás zajímá, jak nakládáme se sponzorskou podporou,

napsali jsem o tom článek na platformě Medium.

Děkujeme za zhlédnutí.

Výroba českých titulků byla finančně podpořena ze zdrojů Evropské Unie.