Video

Transkripce

Cestování vesmírem je ta nejvíce vzrušující a nejtěžší výzva kterou lidstvo kdy podstoupilo

Ale ironií historie je, že se nejspíše zastavíme, jelikož cestujeme do vesmíru více a více

Každou vyslanou raketou, každým nasazeným satelitem

si pro sebe vytváříme past, která se stává smrtelnější a nebezpečnější každým rokem

Jestli se někdy aktivuje, mohla by skončit vesmírnou dobu a uvěznit nás na Zemi po desetiletí a možná i století

Dostat něco do vesmíru je velmi těžké:

Musíte se pohybovat velmi, velmi rychle, ze začátku rovně, abyste opustili atmosféru,

poté stranou, abyste se začali otáčet okolo Země, stále velmi, velmi rychle

Pokud se vám to povede, můžete se dostat na nízkou oběžnou dráhu Země

A jakmile tam jste, je těžké se odtamtud dostat

Pokud nemáte dostatek energie, tak jste tu jaksi uvězněni - navždy byste obíhali okolo Země

To je dobré pro věci, po kterých chceme aby tam zůstali, jako satelity a vesmírné stanice

A tak jsme tam dali většinu vesmírné infrastruktury,

jen pár stovek kilometrů nad povrchem, dost vysoko na to,

aby byla atmosféra dost řídká na to, aby zde zařízení vydržela po staletí,

dokud je nezpomalí odpor vzduchu natolik, aby spadla zpátky na Zem

Ale také je to příčina naší smrtelné pasti

Rakety jsou vlastně jen kovové válce, které uschovávají palivo

Jakmile dojde část paliva, prázdné nádrže se odpojí, aby udělaly raketu lehčí

Některé části dopadnou na Zem, nebo shoří v atmosféře

Ale většina zbytečných raketových částí zůstává a začíná obíhat okolo Země

Po desetiletích vesmírného cestování se z nízké oběžné dráhy stalo vrakoviště použitých raket,

rozbitých satelitů a milionů úlomků z raketových testů a výbuchů

Momentálně víme zhruba o 2 600 rozbitých satelitech,

10 000 objektech, které jsou větší než monitor,

20 000 objektech velkých jako jablko,

50 000 objektech velkých jako skleněná kulička,

a nejméně 100 000 000 objektech moc malých na zaznamenání

Tento odpad se pohybuje rychlostí okolo 30 000 km/h

a obíhá Zemi několikrát denně

Oběžná rychlost je tak velká, že kdybyste byli zasaženi odpadem o velikosti hrášku,

bylo by to stejné jako být zasažen plasmovou zbraní

Při zásahu se odpad vypaří a následně vypustí dost energie na vytvoření díry do kovů

Takže jsme pokryli prostor okolo naší planety několika miliony smrtelnými částicemi destrukce

A také jsme do této nebezpečné zóny umístili drahou světovou síťovou infrastrukturu,

která provádí zásadní nezbytné povinnosti moderního světa:

Komunikaci

GPS a navigaci

Sbírání informací o počasí

Pozorování asteroidů a všemožné vědecké objevy

Věci, které by nám vážně chyběly, kdyby najednou zmizely

I kdyby jen jedna kulka o velikosti hrášku zasáhla nějaký z 1100 funkčních satelitů, okamžitě by ho zničila

Tři až čtyři satelity se tímto způsobem zničí každý rok

Jelikož se počet satelitů a odpadu na oběžné dráze má v následujícím desetiletí zvětšit 10x,

blížíme se k bodu zvratu

Ale ta nejhorší věc na oběžně dráze nejsou miniaturní částice,

je to nezastavitelná řetězová reakce, která by proměnila vše na odpad

Například náraz dvou satelitů v tom správném směru

Kdyby do sebe narazily, nespadly by na Zem, je to spíše roztříštění než náraz

Oběžné rychlosti jsou tak rychlé, že se částice roztříští skrz sebe

a transformují satelity na oblaka tísíců částic stále dost rychlých na to, aby zničily další satelity

Tohle by mohlo způsobit nejpomalejší a nejničivější řetězovou reakci:

Nárazovou kaskádu

Každý náraz vytvoří více kulek, něco jako rozptyl brokovnice

Co jednou byl malý terč, s malou pravděpodobností cokoliv zasáhnout, se stane zdí destrukce, která chce pohltit více a více

Čím více satelitů se zničí, tím rychlejší bude řetězová reakce

Nakonec by zničila vše na oběžné dráze

Ale vesmír je relativně prázdný, takže prvních pár nárazů by se nestalo tak rychle

A až si toho všimneme, bude příliš pozdě

Jeden rok se zničí jeden satelit, to není moc velká ztráta

Další rok pět

Poté: 50, dokud nic nezůstane

Situace na oběžné dráze se rapidně zhoršuje,

a možná už jsme za bodem nenávratnosti

Za deset let možná oběžná dráha nebude použitelná pro dlouhý pobyt satelitů nebo raket

Ten nejhorší scénář je děsivý

Pole z odpadu z několika stovek milionů částic, které nelze sledovat

a pohybují se rychlostí 30 000 km/h

Efektivně by to vytvořilo smrtelnou bariéru okolo Země, možná i moc nebezpečnou na překročení

Sny o měsíčních základnách, koloniích na Marsu nebo vesmírných cestách by se mohly posunout o staletí

A ztráta naší vesmírné infrastruktury by poslala některé technologie, na které denně spoléháme, zpátky do 70. let

Ale možná není příliš pozdě na úklid

I přestože vesmírné společnosti jsou lepší ve vyhýbání se odpadu,

odpad stále rychle narůstá a občasné testy zbraní nijak nepomáhají

Takže zde bylo několik šílených ale i vážných návrhů na rychlé odstranění vesmírného odpadu ve velkém množství, bez produkce dalšího

Existuje hodně nápadů a ty slibnější

zahrnují mise “Chytit a vrátit”, které se momentálně testují

Jedna metoda zahrnuje nález kusu odpadu s malým satelitem se sítí

Jakmile ho chytí, malá raketa by ho mohla poslat k Zemi

Větší cíle by se mohly chytat harpunou s lanem

Místo rakety by se použila velká plachta, která by vytvořila atmosférický odpor a zrychlila by tak deorbitaci

A je zde několik dalších šílených sci-fi nápadů

Některé by mohly používat obrovské elektromagnety

Tyto magnetické “tahače” tlačí na magnetické části uvnitř satelitů,

které používají na stabilizaci a orientaci v magnetickém poli Země

Mohly by být bezpečnější a spolehlivější než sítě a harpuny, jelikož nepotřebují přímý kontakt s odpadem,

takže zde není riziko neplánovaného rozpadu

A pro nejmenší částice odpadu,

lasery by mohly být klíčem k úplnému zničení

Satelity s lasery by nemusely navštěvovat své cíle - mohly by střílet z velké vzdálenosti

Velké objekty nemohou být jen tak sestřeleny, ale lasery by mohly spálit malou vrstvu jejich materiálu, aby je posunuly na bezpečnější oběžnou dráhu

Nezávisle na tom, co na konec použijeme, měli bychom brzy začít,

než se ze 100 milionů kulek stane bilion a past se spustí

Jestli něco neuděláme, naše vesmírné dobrodružství může skončit dříve, než vůbec začne

Překlad: Kremaca