Video

Transkripce

Už jste se někdy s někým dohadovali o atomové energii?

My ano … a zjistili jsme, že je to dosti frustrující a matoucí téma.

Pojďme se tomu tedy společně podívat na zoubek.

Vše začalo ve čtyřicátých letech 20. století.

Po hrůzné světové válce a prvním použití atomové bomby,

atomová energie byla slibnou předzvěstí mírumilovnosti této technologie,

která postaví lidstvo zpět na nohy.

Představivost celého lidstva začala překypovat nápady, jak energii využít.

Bude energie zdarma?

Mohla by atomová energie pomoci při osidlování Antarktidy?

Mohly by se vyrábět atomem poháněné automobily, letadla, nebo domy?

Vypadalo to, že tohle všechno bylo jen pár let tvrdé práce na dosah.

Ale jedna věc byla jasná: “Budoucnost bude atomová”

Jen o pár let později, přišla na řadu “atomová kocovina”,

když se zjistilo že atomová energie je velice komplikovaná a drahá.

Na papíře bylo sestrojení snadné, ovšem v realitě obtížné.

I soukromé společnosti byly přesvědčené, že atomová energie byla pro investici až moc riskantní.

Většina z nich by raději zůstala u plynu, uhlí a ropy.

Ale i přesto se našli lidé, kteří nenechali zchátrat ideu atomového věku

a nových vzrušujících technologií, s vidinou neskutečně levné energie,

vidinou nezávislosti na dovozu ropy a plynu

a v některých případech i tajnou touhu vládnout atomovým zbraním,

která zajišťovala motivaci pro pokračování ve výzkumu.

Největší rozmach atomové energie přišel na začátku sedmdesátých let 20. století,

když válka na středním Východě způsobila raketový růst cen ropy.

V tu chvíli se zájem o atom a investice do něj zvedly neuvěřitelným tempem.

Více než polovina všech atomových reaktorů na světě byla postavena mezi lety 1970 a 1985.

Ale který typ reaktoru je nejlepší postavit, když je tu tolik možností na výběr?

Nakonec vyhrál neočekávaný kandidát, jednoduchý vodní reaktor

Nebyl moc inovativní a také populární mezi vědci,

ale měl i pár důležitých výhod:

Byl k dispozici, fungoval a nebyl moc drahý.

Takže, jak přesně takový vodní reaktor funguje?

Ve skutečnosti je základní princip až překvapivě jednoduchý:

reaktor zahřívá vodu pomocí umělé řetězové reakce.

Atomová fúze uvolňuje několik milionkrát více energie, než jakákoliv chemická reakce

Velice těžké prvky s malou stabilitou, jako Uran 235, jsou bombardovány neutrony.

Atom pohltí neutron, ale výslednice je velice nestálá.

Většinou se proto ihned rozpadá na rychle pohybující se lehčí prvky,

některé další neutrony a energii v podobě radiace.

Radiace zahřívá okolní vodu, mezitím co neutrony opakují proces s dalšími atomy,

které uvolňují více a více energie v kontrolované řetězové reakci.

Probíhá to dost rozdílně oproti rychlé, destruktivní, prchavé reakci při výbuchu atomové bomby.

Ve vodním reaktoru je potřeba moderator, který kontroluje energii v neutronech.

Tady je to jednoduše voda, která se dále stejně využívá na rozehnání turbín.

Tento vodní reaktor momentálně převládá, protože je jednoduchý a levný.

Nicméně, není to nejbezpečnější, nejefektivnější, nebo technicky nejelegantnější atomový reaktor.

Obnovený atomový boom ovšem trval jen necelé desetiletí.

V roce 1979, “Three Mile Island” (třímílový ostrov), atomový reaktor v Pensylvánii, se jentak tak vyhnul katastrofě, když se v něm roztavilo jádro.

Černobylská katastrofa v roce 1986 přímo ohrožovala střední Evropu radioaktivním mrakem.

a v roce 2011 utopená Fukušima nastartovala nové diskuze a obavy ohledně bezpečnosti atomových elektráren.

Když v osmdesátých letech 20. století bylo postaveno 218 nových atomových reaktorů,

jejich počet a celosvětové sdílení produkce atomové energie začalo stagnovat.

Takže jak je to v dnešní době?

Dnešní produkce atomové energie činí zhruba 10% z celkové výroby elektrické energie

Již funguje asi 439 atomových elektráren v jednatřiceti zemích,

dalších 70 nových reaktorů se má postavit tento rok, nejvíce z nich v rychle se rozvíjejících zemích.

Ve výsledku je plánováno na dalších 160 nových elektráren.

Nejvíce atomových elektráren bylo postaveno před více než pětadvaceti lety s vcelku starou technologií.

Více než 80% z nich jsou různé typy vodu využívajících reaktorů.

Mnoho států v této době musí čelit rozhodnutí:

drahé nahrazení starších reaktorů efektivnějšími, ale i méně testovanými modely,

nebo vidinu atomové energie úplně opustit a vydat se směrem ke starším, nebo novějším technologiím s větším nebo menším dopadem na životní prostředí.

Měli bychom tedy atomovou energii vůbec vyrábět?

Argumenty pro a proti budou prezentovány v příštím videu za týden.