Video

Transkripce

Je hranice, kterou nikdy nepřekročíme?

Jsou místa, která nikdy nenavštívíme?

I když se snažíme ze všech sil?

Ukázalo se, že jsou.

I s technologií ze sci-fi, jsme uvězněni v našem koutku vesmíru.

Jak je to možné?

A jak daleko se můžeme dostat?

Žijeme v poklidné části Mléčné dráhy.

Spirální galaxii průměrné velikosti, širokou zhruba 100 000 světelných let.

Sestávající z miliard hvězd, plynových mraků, temné hmoty, černých děr, neutronových hvězd a planet

se supermasivní černou dírou v galaktickém centru.

Z dálky se naše galaxie zdá hustá, ale reálně sestává převážně z prázdného prostoru.

S naší stávající technologií, by dopravení člověka k nejbližší hvězdě trvalo tisíce let.

Takže - naše galaxie je celkem velká.

Ovšem Mléčná dráha není sama.

Společně s galaxií Andromeda a dalšími 50 trpasličími galaxiemi je součástí “lokální skupiny”

Oblasti ve vesmíru s průměrem okolo 10 miliónů světelných let.

Je to jedna ze stovek galaktických skupin v supergalaxii “Laniakea”

Která je pouze jedna z miliónů supergalaxií, tvořící pozorovatelný vesmír.

Tak - teď předpokládejme že budeme mít zářnou budoucnost.

Lidstvo se stane civilizací 3. stupně

nebude zničeno mimozemšťany

a objeví mezihvězdné cestování postavené na našem současném chápání fyziky.

V tomto nejlepším případě, jak daleko bychom se mohli dostat?

Nuže

do lokální skupiny.

Je to ta největší struktura, jaké kdy bude lidstvo součástí.

Přestože je poměrně obrovská, lokální skupina zabírá pouze

nula celá nula nula nula … nula jedna procenta pozorovatelného vesmíru.

Zamysleme se na chvíli nad tímto číslem.

Jsme limitování na jednu stomiliadrtinu procenta pozorovatelného vesmíru.

Prostý fakt, že je zde pro nás limit a že je stále tolik vesmíru, kterého se nikdy nebudeme moci dotknout

Je poněkud děsivý.

Proč se nemůžeme dostat dále?

No..

Všechno má co do činění s “prázdnotou”.

Prázdnota, neboli prázdný prostor, není prázdný,

ale má vnitřní energii - takzvanou “kvantovou fluktuaci”.

V nejmenším měřítku je zde konstantní akce.

Částice a antičástice se objevují a hned spolu zase zanikají.

Můžete si tento kvantový stav představit jako vařící hrnec.

S hustými a méně hustými oblastmi.

A teď se pojďme vrátit 13,8 miliardy let zpět,

kdy byl vesmírný prostor úplně prázdný.

Hned po velkém třesku, při události zvané vesmírná inflace,

Pozorovatelný vesmír se rozrostl z velikosti duhové kuličky na biliony kilometrů,

ve zlomku vteřiny.

Toto náhle rozpínání vesmíru bylo tak extrémně rychlé,

že všechny ty kvantové jevy byly rozpínány s ním

a subatomární vzdálenosti se staly galaktickými vzdálenostmi.

S hustými a méně hustými oblastmi.

Po inflaci, gravitace začala všechno tahat k sobě.

V největším měřítku, rozpínání bylo příliš rychlé a silné,

ale v menším měřítku, gravitace se stala vítěznou.

Po čase, hustější oblasti vesmíru srostly do skupin galaxií,

jako ta, ve které dnes žijeme.

Všechno uvnitř naší oblasti - lokální skupiny - je s námi svázano gravitací.

Počkat, co je tedy ten problém?

Proč nemůžeme z naší oblasti do vedlejší?

Tady temná energie všechno komplikuje.

Před zhruba 6 miliardami let, temná energie převzala moc.

Je to v podstatě neviditelná síla, nebo efekt,

který způsobuje a zrychluje rozpínání vesmíru.

Nevíme proč, ani co vlastně temná energie je,

ale můžeme jasně pozorovat její efekt.

V raném vesmíru byly větší “chladná” místa v blízkosti lokální skupiny,

které se rozrostly ve velké shluky s tisíci galaxiemi.

Jsme obklopeni mnoho věcmi.

Ale žádné tyto struktury, ani galaxie, mimo naši lokální skupinu, s námi nejsou vázány gravitací

Takže čím víc se vesmír rozrůstá,

tím větší se stáva vzdálenost mezí námi a ostatními gravitačními oblastmi.

Po čase, temná energie od nás odtlačí zbytek vesmíru,

čímž se ostatní shluky, galaxie a skupiny, stanou nedosažitelné.

Vedlejší lokální skupina je již tak miliony světelných let vzdálená.

Ale všechny se od nás pohybují rychlostí, které nikdy nemůžeme doufat, že dosáhneme.

Mohli bychom opustit naši lokální skupinu a letět skrz mazigalaktický prostor do temnoty,

ale nikdy bychom se nikam nedostali.

Zatímco my budeme čím dál více osamoceni,

naše lokální skupina se bude stále stahovat, až se seskupí v jednu obrovskou eliptickou galaxii.

S neoriginálním jménem - Milkdromeda

za několik miliard let.

Ale bude to ještě více depresivní.

Za nějaký čas, galaxie mimo naši lokální skupinu budou tak daleko,

že budou příliš slabé, abychom je mohli detekovat

a těch pár fotonů, které se k nám dostanou, budou posunuté do takových dlouhých vlnových délek,

takže budou nedetekovatelné.

Jakmile se tohle stane, žádné informace mimo naši lokální skupinu, se k nám nebudou moci dostat.

Vesmír se ztratí z dohledu.

Bude vypadat tmavý a prázný,

ve všech směrech

navždy…

Bytost narozená v daleké budoucnosti, v Milkdromedě, si bude myslet,

že v celém vesmíru není nic jiného, než jedna galaxie

Když se podívají daleko do temného prostoru,

uvidí pouze více prázdnoty a temna.

Nebudou moci vidět mikrovlnné kosmické pozadí (reliktní záření)

a nebudou se moci dozvědět o velkém třesku.

Nebudou mít jak se dozvědět o věcech, o kterých my dnes víme.

Povahu rozpínajícího se vesmíru, kdy započal a jak skončí.

Budou si myslet, že vesmír je statický a věčný.

Milkromeda bude ostrov v temnotě.

Pomalu temnější a temnější…

Nicméně, se svými biliony hvězd, naše lokální skupina je dostatečně velká pro lidstvo.

Přecejen, ještě jsme nepřišli na to, jak opustit naši Sluneční soustavu

a máme miliardy let na to, abychom prozkoumali naši galaxii

Máme to neuvěřitelné štěstí žít v ten správný čas,

abychom viděli nejenom naší budoucnost,

ale také naši navzdálenější minulost.

A jak izolované a odlehlá naše lokální skupina je

Můžeme vidět celý vesmír, tak pozoruhodný,

jak je právě teď.