Video

Transkripce

Po většinu našich dějin rostla lidská populace pomalu

do té doby, než nám nové objevy přinesly více jídla

a umožnily nám žít déle.

Za pouhých 100 let se lidská populace zčtyřnásobila.

To vedlo k apokalyptickým vizím o přelidněné Zemi.

Míra růstu populace však ve skutečnosti dosáhla vrcholu v 60. letech 20. století.

Od té doby, porodnost klesá s tím, jak se státy industrializují a vyvíjejí.

Předpokládá se, že do konce století se populace ustálí na 11 miliardách.

Ale velká čísla skrývají detaily.

Pojďme se tedy podívat na jeden konkrétní region - Subsaharská Afrika

V roce 2019 byla domovem pro miliardu lidí, žijících v 46 zemích.

I když zde porodnost v posledních několika desetiletích klesá,

pořád je mnohem vyšší oproti zbytku světa

Některé předpovědi předpokládají 2.6 miliardy lidí,

jiné předpokládají 5 miliard v roce 2100

Takový růst by byl náročný pro jakoukoli společnost.

Ale Subsaharská Afrika je jedna z nejchudších oblastí na zemi.

Je tedy Subsaharská Afrika odsouzena ke zkáze?

A proč se předpovědi liší o 2,4 miliardy lidí?

Jako vždy, je to komplikované.

Subsaharská Afrika je vymyšlený pojem

a v mnoha ohledech k ničemu.

Vzdálenost mezi Botswanou a Sierra Leone je větší,

než mezi Irskem a Kazachstánem.

a mají zhruba stejně společného.

Ale bez trochy zobecnění

by bylo toto video hodinu dlouhé!

Jako vždy jsme o tomto videu diskutovali s mnoha vědci,

a neshodli se na mnoho věcích.

Hlavně na tom, jak moc porodnost

souvisí s chudobou.

Snažili jsme se co nejlépe shrnout náš výzkum na základě jejich tvrzení,

ale berte to s rezervou.

A proklepněte si naše zdroje, ve kterých je toto téma probíráno víc do hloubky.

Dobře, vraťme se zpět k celosvětovému pohledu.

Před několika desetiletími byla většina zemí v Asii na tom podobně, jako Subsaharská Afrika dnes.

Většina populace žila v extrémní chudobě

a porodnost byla velmi vysoká.

Vezněme si Bangladeš.

V roce 1960 měla průměrná žena za celý svůj život 7 dětí.

25 % z nich zemřelo před 5. narozeninami

a z těch co přežily

se pouze jeden z pěti naučil číst a psát.

Doba života byla přibližně 45 let

a příjem na hlavu byl mezi nejnižšími na světě.

Na začátku šedesátých let

Bangladéš zahájil program plánování rodiny,

založený na třech hlavních pilířích.

1. Vzdělávání pomohlo změnit vyhlídky žen.

Ženy s vyšším vzděláním mají sklon chtít méně dětí,

a stát se matkou později.

2. Lepší zdravotní péče snížila úmrtnost dětí,

což vede k tomu, že rodiče chtějí méně dětí,

protože předpokládají, že přežijí.

3. Terénní pracovníci přinesli antikoncepci i do vzdálenějších oblastí,

kde rozšířili používání antikoncepce z 8% v roce 1975

na 76% v roce 2019.

Tato opatření výrazně snížila růst populace.

V roce 1960 měla průměrná bangladéšská žena 7 dětí.

V roce 1995 čtyři,

a v roce 2019 klesl počet na 2.

To také změnilo demografii země a hospodářství.

Předtím se rodilo mnoho dětí,

ale zemřely dříve, než se zařadily do společnosti.

Ke změně dochází, jakmile zemře mnohem méně dětí a zároveň se jich méně narodí.

Děti získají vzdělání

a stanou se produktivní v dospělosti.

Vláda dokázala přesunout některé své zdroje

na snížení dětské úmrtnosti pro podporu hospodářství.

Předpokládá se, že do roku 2024 už Bangladéš nebude v kategorií nejméně rozvinutých zemí

a stane se rozvíjející se ekonomikou.

Jiné asijské země jako Jižní Korea, Indie, Thajsko nebo Filipíny

prošli podobným procesem,

často rychlejším.

Investice do zdravotnictví a vzdělání vedly k menší porodnosti,

která změnila složení populace

a umožnila vládám podpořit ekonomiku.

Proč se to samé nestalo v celé Subsaharské Africe?

Afrika jako celek udělala výrazný pokrok v dětské úmrtnosti,

ale zejména v Subsaharské Africe

se vzdělávání zlepšuje pomaleji, než v jiných částech světa.

A přestože se užívání antikoncepčních prostředků v regionu od roku 1990 zdvojnásobilo,

potřeba po moderní antikoncepci u dospívajících je stále na neuspokojivých 60%.

Důvody tohoto jsou komplikované

a je nemožné na ně jednoduše odpovědět.

Afrika je velké místo, kde se nachází mnoho různých lidí a kultur.

Je zde však několik hlavních faktorů.

Ještě před několika desítkami let bylo mnoho subsaharských národů sužováno kolonizací

a mělo drsné přechodné období k nezávislosti.

Mladé národy byly často etnicky různorodé a postrádaly jednotu.

Některé oblastí opakovaně trpěli občanskými válkami,

vojenskými konflikty nebo nestabilními vládami,

což velmi ztěžovalo rozvoj infrastruktury a zdravotnictví.

Afrika začínala z horší pozice než Asie.

Zahraniční pomoc a její uplatnění , zejména během studené války,

je také diskutabilní problém.

Toto téma je příliš složité na shrnutí do několika vět,

takže o něm v budoucnu natočíme úplně nové video.

Na závěr existují kulturní aspekty,

které znesnadňují diskuzi o rodinném plánu v souvislosti s Afrikou.

Kritici tvrdí, že snaha o snížení porodnosti narušuje kulturu a tradice.

Ale mlčení o problému nevede k řešení.

Ne všechny tyto věci se vztahují na každou zemi tohoto regionu.

Konec konců mluvíme o 46 zemích,

z nichž některé mají vážné problémy

a všechny se liší a čelí specifickým problémům.

Pokud bude růst populace pokračovat současným tempem,

pak by mohla Subsaharská Afrika do roku 2100 dosáhnout více než 4 miliard lidí.

Dobře. Co tedy můžeme udělat?

Vlastně hodně!

Především investice a podpora pomůže vytvořit vzdělávací systém,

plánování rodiny a zdravotní péči.

Překvapivě malé změny by mohly mít extrémní dopad.

Například, pokud by ženy dosáhly lepšího vzdělání

a měly své první dítě jen o dva roky později.

Tato úzká mezera mezi touto generací a generací následující

by mohla způsobit pokles populace o 400 milionů v roce 2100

a dosáhnout 3,6 miliard obyvatel celkově.

Jestliže by bylo vzdělání a plánování rodiny dostupné pro všechny ženy v Africe,

pak by jim přístup k antikoncepci umožnil rozhodovat se o tom, zda mít děti.

Pokud si rodiny rozhodnou, kolik dětí chtějí,

porodnost klesne o 30% na 2,8. miliardy lidí.

Toto není jen teorie.

Již existují příklady, které jsou důvodem k optimismu.

Etiopie, africká země s 2. nejvyšší populací,

dosáhla v relativně krátkém čase značného pokroku.

Lepší zdravotní péče vedla k poklesu dětské úmrtnosti

z 20% na 7% od roku 1990.

Téměř 30% ročního rozpočtu bylo investováno do vzdělávání

a počet škol se za dvě desetiletí zvýšil 25krát.

Shrnutí,

čekají nás náročné výzvy,

ale nejsou ani zdaleka neřešitelné.

Subsaharská Afrika nepotřebuje soucit ani dary,

ale pozornost a spravedlivé investice.

Je to oblast bohatá na zdroje, kulturu a potenciál.

Pokud se vše podaří,

uvidíme obrat podobný tomu, který jsme viděli ve většině asijských zemí

v posledních 30 letech.