Video

Transkripce

Lidská existence je strašidelná a matoucí.

Před pár sety tisíci lety

jsme získali vědomí a probrali se ve zvláštním světě

obklopeni různými stvořeními.

Některá jsme mohli jíst,

některá nás.

Tekutiny, které jsme mohli pít.

Byli zde věci, ze kterých jsme mohli vyrobit více věcí,

Na denní obloze byla žlutá kulička, která hřála naší kůži.

Noční obloha byla zaplněna nádhernými světly.

Tohle místo bylo očividně stvořené pro Nás,

a něco nad námi nás hlídalo.

Byli jsme tu doma

Tohle nám pomohlo nebát se věcí, kterým jsme nerozuměli a které byly matoucí,

ale čím déle jsme tu byli, tím více jsme věděli o světě a nás samotných

Zjistili jsme, že mihotavá světla na nebi nezáří pro nás. Prostě tam jenom jsou

Zjistili jsme, že nejsme středem toho, čemu nyní říkame vesmír

a že ten je mnohem starší, než jsme si mysleli

Zjistili jsme, že nás tvoří spousta malých neživých částí

které tvoři větší části, které jsou z různých důvodů živé

a že jsme pouze další dočasnou částí chodu dějin

nezastavitelně plynoucích více než miliardu let

S úžasem jsme zjistili, že žijeme v na “mokrém zrnku prachu”, pohybujícího se kolem středně velké hvězdy

V tíchém koutku jedné z větví průměrné galaxie,

která je součástí skupiny galaxií, kterou nikdy neopustíme

a tato skupina je pouze jednou z tisíců dalších, které tvoří Laniakeu (“galaktický supercluster”)

Ale i náš supercluster je pouze jeden z tisíců

které tvoří to, čemu říkáme pozorovatelný vesmír.

Vesmír, který může být milionkrát větší,

ale to nikdy nezjistíme.

Mohli bychom házet slova jako 200 miliard galaxií, nebo

biliony hvězd, nebo bazilliony planet,

ale všechna tato čísla nic neznamenají.

Naše mozky nejsou schopny pojmout tyto koncepty. Vesmír je zkrátka moc velký.

Je ho moc.

Ale velikost není jediný znepokojující koncept, se kterým se musíme vypořádat

Je to čas… Nebo přesněji čas, který máme.

Pokud budete mít štěstí a dožijete se 100 let, máte 5200 týdnů života k dobru.

Pokud je vám 25, tak vám zbývá 3900 týdnů.

Ppokud umřete v 70,

tak vám zbývá 2340 týdnů.

Apousta času, ale zároveň

… moc ne.

A potom co?

Vaše biologické procesy ustanou

a dynamický vzorec, kterým jste “Vy”, přestane být dynamický.

Rozpadne se, až nakonec po tom co jste byli “Vy”, nezůstane nic.

Někteří věří, že existuje část Nás, kterou není možno vidět ani změřit,

ale nemáme způsob jak to zjistit,

takže tento život může být všechno a možná skončíme mrtvi navždy.

To je ve skutečnosti méně strašidelné, než to zní.

Pokud si nepamatujete 13,75 miliard let, které proběhly před tím, než jste vůbec existovali,

tak biliony, biliony a biliony let, které budou následovat

proběhnout v mžiku , potom co už tu nebudete.

Zavřete oči.

Počítejte do jedné.

Tak dlouho trvá věčnost.

A pokud víme, nakonec

i vesmír samotný zanikne a nic už se potom nestane.

Naše videa vyvolávají existenční úzkost v mnoha lidech

a posledních pár minut pravděpodobně moc nepomohlo.

Takže pro změnu chceme nabídnout jiný způsob pohledu na věc -

nevědecký, subjektivní úhel pohledu.

Filosofii, kterou se řídí Kurzgesagt, chcete-li

Berte ji s rezervou - (cum grano salis)

o lidské existenci toho nevíme víc než Vy.

Proti existenční úzkosti se stavíme

Optimistickým nihilismem

Co tím myslíme?

Zkráceně: zdá se velice nepravděpodoné,

že dvěstě bilionů bilionů hvězd, bylo stvořeno pro nás.

Svým způsobem, je to spíše krutý žert existence na náš účet

Získali jsme vědomí, jenom abychom si uvědomili,

že tento příběh není o nás.

I když je skvělé vědět

o elektronech a vědět co pohání buňky,

věda nedělá moc pro to, aby bylo tohle téma méně depresivní.

OK, tak co? Máte pouze jeden pokus v životě

což je strašidelné, ale zároveň osvobozující.

Pokud vesmír skončí vychladnutím,

každé pokoření, které jste zažili, bude zapomenuto.

Každá chyba bude nakonec bezvýznamná.

Všechny špatné věci, které jste provedli budou anulovány.

Pokud náš život je vše, co můžeme prožít

tak potom přávě on je tou jedinou věcí, na které záleží.

Pokud vesmír nemá žádnou podstatu,

Tak jedinou relevantní podstatou pro nás bude ta, kterou si zvolíme.

Pokud vesmír nemá žádný cíl,

tak je jenom na nás, abychom si ho určili.

Lidé s největší pravděpodobností jednou přestanou existovat,

ale než se tak stane,

můžeme prozkoumávat sami sebe a svět kolem nás.

Můžeme prožít pocity.

Můžeme si užít knihy, jídlo, východy slunce a být spolu.

Fakt, že o těchto pocitech můžeme vůbec přemýšlet,

je už svým způsobem úžasný.

Je snadné si myslet, že jsme bezvýznamní ve vesmíru,

ale to není pravdou.

Jsme stejně tak vesmír jako neutronová hvězda,

černá díra, nebo vesmírná mlhovina.

Ve skutečnosti jsme na tom lépe, jsme jeho myslící a cítící součástí,

jsme centrální orgány vesmíru.

Jsme vskutku volni na hrišti o velikosti vesmíru

Takže proč bychom nemohli být štastni a nevybudovali si svou utopii ve hvězdách

Ani nevíme co všechno se dá objevit

Nevíme proč pravidla vesmíru jsou taková jaká jsou,

jak vznikl život,

co je život.

Nemáme tušení co je vědomí,

nebo jestli jsme ve vesmíru sami.

Ale můžeme se pokusit najít odpovědi.

Existují miliardy hvězd k prozkoumání,

nemoci k vyléčení,

lidé v nouzi,

šťastné pocity k prožití

a videohry k dohrání.

Je toho tolik, co se dá dělat.

Když to shrneme: pravděpodobně jste už využili slušnou porci času, který máte vyhrazen.

Pokud je tohle naše jediná šance v životě, tak není důvod proč se nebavit

a nežít šťastně jak jen můžeme.

Bonusové body pro vás, pokud jste uděláti životy lidí kolem vás lepšími.

Více bonusový bodů, pokud pomáháte v budování lidské galaktické říše.

Dělejte věci, které vás baví.

Je jenom na Vás, abyste rozhodli, co to znamená.