Video

Transkripce

Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul.

Byla to autonehoda.

Nic zvláštního, …

… nicméně smrtelného.

Byla to bezbolestná smrt.

Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili,

ale pomoct ti již nedokázali…

Tvé tělo bylo natolik poškozeno,

že je to tak i lepší.

Věř mi.

A tehdy ses setkal se mnou.

Co se stalo?

Kde to jsem?

„Zemřel jsi.” řekl jsem s naprostou samozřejmostí

Nemá smysl chodit kolem horké kaše.

Byl tam… byl tam kamión…

A dostal smyk…

Ano.

Já…

Já jsem umřel?

Ano.

Ale nemusíš se kvůli tomu cítit špatně.

Všichni jednou zemřou.

Rozhlédl ses kolem sebe.

Všude byla prázdnota.

Jen ty a já.

Co je to za místo?

Je tohle posmrtný život?

Víceméně.

Ty jsi Bůh?

Ano, jsem Bůh.

Moje děti, moje manželka…

Co s nimi?

Budou v pořádku?

„To rád slyším,“ řekl jsem.

Sotva jsi zemřel, ale i přesto se nejvíce zajímáš o svou rodinu.

To je moc pěkné.

Pohlédl jsi na mě s úžasem.

Nepřipadal jsem ti jako Bůh.

Vypadal jsem jen jako nějaký muž, nebo snad žena.

Možná jako nějaká nevýrazná autorita.

„Neboj se,“ řekl jsem.

Tvá rodina bude v pořádku.

Tvé děti si tě budou pamatovat jako perfektního v každém ohledu.

Ještě neměli dostatek času, aby tebou začaly pohrdat.

Tvoje žena bude navenek truchlit.

Ale ve skutečnosti se jí uleví.

Abych řekl pravdu, vaše manželství se už rozpadalo.

Pokud tě to alespoň nějak utěší,

bude se cítit velmi provinile, za to, že cítí úlevu.

Ach…

Takže, co bude teď?

Půjdu do nebe?

Nebo do pekla? Nebo tak něco?

Ani jedno…

Budeš reinkarnován.

– Aha –

Takže hinduisté měli pravdu?

Všechna náboženství mají svým způsobem pravdu.

Pojď se projít.

Následoval jsi mne prázdnotou.

Kam to jdeme?

Vlastně nikam. Prostě je fajn se projít, když si povídáme.

Takže, jaký to má vlastně smysl?

Když se převtělím, tak budu nepopsaný list, že?

Dítě.

Takže všechny mé zkušenosti a všechno ostatní.

Vše, čeho jsem v tomto životě dosáhl…

…nebude mít význam?!

Ne tak úplně.

Ve svém vnitru máš všechny znalosti a zkušenosti

ze všech svých předchozích životů.

Jenom si je právě teď nepamatuješ.

Zastavil jsem.

A vzal jsem tě za rameno.

Tvoje duše je monumentálnější, krásnější a větší,

než si dokážeš představit.

Lidská mysl dokáže uchopit jen malý zlomek toho, čím ve skutečnosti jsi.

Je to jako strčit prst do sklenice vody,

aby jsi zjistil, jestli je horká nebo studená.

Vložíš malou část sebe sama do tekutiny

a poté co ji opět vytáhneš, získáš tím veškeré znalosti, kterých nabyla.

Byl jsi v člověku posledních 48 let,

takže tvá mysl ještě plně nerozkvetla, aby pocítila i zbytek tvého nezměrného vědomí.

Kdybychom tu zůstali dostatečně dlouho,

tak by sis postupně začal vzpomínat na všechno.

Ale nemá smysl tohle dělat mezi jednotlivými životy.

Kolikrát jsem tedy byl reinkarnován?

O… Mnohokrát. Vážně mnohokrát.

A do mnoha odlišných životů

Tentokrát budeš chudá čínská farmářka v roce 540 n.l.

Počkat…

Cože?

Ty mě posíláš zpátky v čase?

No, technicky řečeno ano.

Čas jak ho znáš, existuje jenom v tvém vesmíru.

Tam odkud já pocházím, je to trochu jiné.

Odkud…

Odkud pocházíš?

Ach ano,

Pocházím odněkud. Od jinud.

A tam jsou takoví, jako já

Vím, že bys rád věděl, jaké to tam je…

ale upřímně bys to nepochopil.

„Oh,“ řekl jsi trochu zklamaně.

Ale počkej.

Pokud budu reinkarnován do jiného časového období.

Mohu přeci potkat i sám sebe?

Určitě… Děje se to stále.

Ale protože jsou si oba životy vědomi pouze sama sebe,

vůbec si neuvědomíš, že se to stalo.

Takže? Jaký je smysl toho všeho?

Podíval jsem se ti do očí.

Smysl života.

Důvod, proč jsem stvořil tento celý vesmír,

je, abys dospěl.

Myslíš lidstvo?

Chceš, abychom dospěli MY?

Ne, jenom ty.

Stvořil jsem tento celý vesmír pro tebe.

S každým novým životem rosteš, dospíváš

a nabýváš většího intelektu.

Jenom já?

Co všichni ostatní??

Nejsou žádní druzí.

V tomhle světě jsme jenom ty a já.

Nepřítomně si na mě zíral…

Ale všichni ti lidé na Zemi…

Všichni jsou TY.

Různé reinkarnace tebe.

Počkej!

Já jsem – všichni.

Teď to začínáš chápat.

Jsem každý člověk, co kdy žil!

…Nebo, co kdy bude žít…

Ano…

Jsem Abraham Lincoln.

A též tvůj John Wilkes Boot.

„Jsem Hitler!“ Řekl jsi, ohromen.

A jsi miliony, které zavraždil.

Jsem Ježíš!

A jsi všemi, kdo ho následovali…

– Ztichl si –

Pokaždé, když si někomu ublížil,

ublížil si sám sobě…

Každým projevem laskavosti, co si vykonal,

jsi prokazoval laskavost sám sobě.

Každý šťastný i smutný okamžik,

který kdy prožila kterákoliv lidská bytost…

…jsi prožil, nebo prožiješ ty.

Dlouze jsi přemýšlel.

Proč? K čemu tohle všechno?

Protože jednoho dne budeš jako já.

Protože to je to, co jsi.

Jsi jedním z nás. Jsi mé dítě.

Teda! Řekl jsi nevěřícně.

Chceš říct, že jsem Bůh?

Ne, ještě ne. Jsi zárodek. Stále rosteš.

Až když prožiješ každý lidský život

napříč všemi věky

vyrosteš dost na to, aby ses narodil.

Takže celý vesmír

je jenom…

… „Vejce.“ odpověděl jsem.

A nyní je čas, aby ses vypravil do svého dalšího života.

A poslal jsem tě na cestu…

Vejce Andy Weir

Animoval: Kurzgesagt